Pět let v jednom roce

Eli (v červené mikině uprostřed) s kamarády na FLEXu na Floridě.

Absolventi často říkají, že jim FLEX změnil život. Nepřehánějí to trochu? Přečti si, jak americký rok ovlivnil Eli, expertku na umělou inteligenci, která pochází z Kazachstánu a dlouhodobě žije v Praze.

Jmenuji se Eli. Je mi 28 let a pocházím z Kazachstánu. Posledních deset let bydlím v Praze a jsem vědkyně. Zabývám se umělou inteligencí v Avastu.

Ve volném čase učím děti, jak programovat hry a roboty. Mentoruji ženy, které pracují v IT. Pořádám technologické workshopy a meetupy. Může to znít jako klišé, ale ráda pomáhám lidem tím, že vzdělávám mládež a ženy v technologiích.  

Před jedenácti lety jsem byla na stipendiu FLEX. Bylo mi 16 a žila jsem na Floridě. Byla jsem celý rok daleko od domova. Neměla jsem smartphone, neuměla jsem pořádně anglicky a k tomu jsem přijela z Kazachstánu, takže vtípky o Boratovi byly na denním pořádku.

Přesto nebo právě proto byl FLEX nejdůležitější událostí v mém životě. Udělal ze mě člověka, kterým jsem dnes.

Amerika mě naučila, že můžu být jiná a stejně mě lidi budou mít rádi a budou mě podporovat. Taky mě naučila, že skoro všechno o čem sním, se může naplnit. Fajn, astronautkou už asi nebudu, ale pořád je tu šance, že se jednou podívám do vesmíru aspoň jako turistka.

Zjistila jsem, že udělat někomu radost není zas tak těžké. Stačí si na to najít čas a mít vůli. Tehdy jsem si uvědomila, že potřebuju lidem nějak pomáhat a držím se toho dodnes.

Eli pracuje v Praze jako expertka na umělou inteligenci a je přesvědčená, že ji FLEX na život v jiné zemi dobře připravil.

Když jsem se vrátila, byla jsem odvážná, nebála se neúspěchu a radovala se ze života. Bylo mi jedno, co si o mně myslí ostatní. Za těch posledních deset let v Česku jsem dospěla, ale z toho, co jsem si z pobytu odnesla, těžím dodnes.

Umím se domluvit s lidmi, mluvit o svých přáních, být aktivní, budovat komunitu, vycházet ze své komfortní zóny. Jeden rok na FLEXu mi dal nejmíň pět let emocí a zkušeností. Připravil mě na další roky života v zahraničí. Řekla bych, že docela úspěšně.

Previous
Previous

Slanina, javorový sirup a jiné dobroty

Next
Next

Virtuální Amerika